“Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech (kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod…U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je to velká samozřejmost.” 

Adolf Loos

V roce 1870 se v Brně narodil jeden z nejvýznamnějších evropských architektů 20. století. Adolf Loos studoval v Liberci i na vídeňské technice, avšak žádné studium nedokončil. Posléze odjel na zkušenou do Ameriky, kde měl možnost se seznámit se stylem architekta Louise Sullivana (1856-1924), největší osobnosti chicagské školy. V polovině devadesátých let se usadí ve Vídni, kde pracuje u architekta Karla Mayderera (1856-1935), a o rok později začíná pracovat samostatně ve své projekční kanceláři.

Důležitý byl pro Loose rok 1908, kdy sepsal svou nejvýznamnější stať „Ornament a zločin“, kde mimo jiné píše: „Dospěl jsem k následujícímu poznání a daroval je světu: Evoluce kultury je totéž co odstranění ornamentu z předmětu denní potřeby. Myslel jsem, že tím světu přinesu novou radost, ten mi však za to nepoděkoval. Lidé byli smutní a věšeli hlavu. Tížilo je poznání, že nelze vytvořit žádný nový ornament.“

Ve stejném roce dokončuje American Bar (Kärntner Bar) ve Vídni, kde předvedl dokonalou kombinaci luxusních materiálů s jednoduchými detaily. O pár let později, v roce 1911 Loos pobouřil své spoluobčany ve Vídni stavbou domu na Michalském náměstí. Obchodní dům krejčovské firmy Goldman & Salatsch vzbuzoval odpor Vídeňáků svojí architektonickou strohostí, bezdekorativností forem a v neposlední řadě i svojí polohou hned naproti Hofburgu, tehdejšího sídla císaře Františka Josefa. „Ale výtka, že já, právě já jsem se provinil zločinem na tomto obrazu starého města, se mě dotýká tvrději, než by si mnohý člověk myslel. Dům jsem přece navrhl tak, aby se co možná nejvíce přizpůsobil svému okolí. (…) Stál jsem proto před úkolem, přísně oddělit obchodní dům a obytný dům.“

V Praze Loos vystoupil poprvé v roce 1911 se svojí přednáškou Ornament a zločin, která se konala v Polytechnickém spolku německé techniky. V té době zde vrcholil styl českého kubismu a tak se český odborný tisk bohužel Loosově výstupu příliš nevěnoval. Nedlouho po dostavbě domu na Michalském náměstí otevírá Adolf Loos svou soukromou školu. Metoda výuky Adolfa Loose spočívala v tom, že si studenti své práce porovnávali navzájem a mohli se tak učit jeden od druhého. V rámci jednoho projektu probíral všechny technické i architektonické detaily. Učil své žáky, aby vytvářeli projekty staveb zevnitř ven, podlahy a stropy měly být na první místě a až poté se řešila fasáda. Tímto způsobem chtěl Loos docílit, aby studenti přemýšleli ve třech dimenzích, v kubusu. „Málokteří architekti to dnes umí. Zdá se, že výuka architektů končí v ploše.“

V poválečné době vyprojektoval Adolf Loos se svým žákem Engelmannem projekt vily Konstandt v Olomouci. Šlo o pětipodlažní vilu se čtrnácti různými výškovými úrovněmi. Koncem října roku 1920 se Loos se svojí tehdejší manželkou, tanečnicí Elsie, vrátili z Paříže do Vídně. Na konci dvacátých let Loos pracuje v Praze, kde vytvoří jednu ze svých nejlepších realizací. V Müllerově vile v pražských Střešovicích dotáhl Loos svoji ideu Raumplanu k dokonalosti.  Později pracuje také v Plzni a umírá v roce 1933 v sanatoriu u Vídně. 

(Alena Havlíková)