Vila Milady a Františka Müllerových v Praze je jedním z nevýznamnějších architektonických děl světové moderní architektury. Je příkladem vzácné shody mezi osvíceným klientem a geniálním architektem. František Müller byl spolumajitelem největší stavební firmy Müller & Kapsa, která plnila důležitou roli ve stavebním vývoji v českých zemích již od svého založení. Z mnoha dokumentů uložených ve Stavebním archivu města Plzně a složkách jednotlivých staveb zaznamenávajících, kde Adolf Loos realizoval své interiéry, vyplývá, že firma se od roku 1890 podílela na provádění většiny činžovních domů, hospodářských budov a silničních úseků v Plzni. Na základě týchž dokumentů usuzujeme, že firma též přímo vlastnila domy, kde později Loos realizoval své zakázky.

Zajímavá je pro nás informace, že od roku 1906 firma Müller & Kapsa úzce spolupracovala s Richardem Hirschem, pro jehož továrnu na drát v Cvokařské ulici v Plzni vyprojektovala a realizovala většinu továrních budov. Syn Richarda Hirsche Vilém byl klientem Adolfa Loose, který v roce 1906 navrhl úpravy a zařízení bytu pro manžele Hirschovy v Plachého ulici v Plzni. Realizaci Loosova projektu zde prováděla rovněž firma Müller & Kapsa. Lze tedy předpokládat, že první kontakty s Adolfem Loosem, jež vedly k projektu a realizaci Müllerovy vily v Praze, navázal již Ing. Antonín Müller, otec Františka Müllera, během realizace Hirschova bytu v Plzni.

V roce 1928 zakoupil František Müller za účelem stavby nového rodinného domu pozemek v Praze-Střešovicích, jehož umístění v blízkosti Pražského hradu podpořené výhledem na celou Prahu přímo vybízelo k pokusu realizovat zde novou a zcela moderní architektonickou dominantu podle projektu Adolfa Loose.

Základním tvarem vily je jednoduchý kvádr a fasády překvapují strohostí velkých ploch hladkých stěn s poměrně malými okny. Strohý charakter fasád je pro stavby Adolfa Loose typický, v jednom rozhovoru svůj postoj vtipně okomentoval: „Já si s fasádou nikdy nehraji, tam nebydlím. Vezměte si židli, sedněte si v dešti doprostřed ulice a dívejte se na fasádu. Když dělám fasádu v ulici, udělám pěkný přízemek, případně první patro obložím mramorem. Nad prvním patrem to nechám holé, tam už nevidím…“ Toto své krédo zhmotnil Loos poprvé roku 1911 při stavbě vídeňského obchodního domu firmy Goldman & Salatsch, jehož fasáda je v parteru obložena mramorem a nad prvním patrem holá. Stejně tak i vila Dr. Müllera dokládá Loosovo přesvědčení, že dům má být postaven nikoliv pro kolemjdoucí, ale pro jeho obyvatele.

Realizace vily pro Františka Müllera umožnila Adolfu Loosovi dovést k dokonalosti jeho originální koncepci prostoru, tzv. Raumplan. Koncepce je založená na dramatickém odstupňování výšek jednotlivých místností podle jejich funkce i symbolického významu, komponovaných kolem ústředního schodiště. Umožňuje jak vzájemné pohledové propojení místností a hru s prostorovými iluzemi, tak i maximální využití vnitřního prostoru domu. Místnosti umístěné v různých horizontálních úrovních jsou navzájem propojeny několika stupínky schodů.

Poprvé Loos použil Raumplan ve schodišťovém vestibulu vídeňského obchodního domu Goldman & Salatsch. Svou převratnou myšlenku dále rozvíjel v realizacích vídeňských rodinných domů, jako např. ve vile Moller či vile Scheu. V jídelně vily Rufer zvýraznil intimitu jídelny v poměru k přilehlému salonu tím, že zvýšil úroveň její podlahy o několik schodišťových stupňů. K vyspělým příkladům Raumplanu se řadí interiér domu Tristana Tzary v Paříži a nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou. Jeho absolutní vrchol představuje Müllerova vila v Praze, jejíž interiéry vily jsou v překvapivé harmonii prostého funkcionalismu provozních prostor domů a klasicizujícího anglického stylu jeho reprezentační části.

V květnu 2000 byla obnovená a restaurovaná Müllerova vila zpřístupněna veřejnosti.

Základem expozice je kromě objektu samotného též originální historické vybavení vily s nábytkem a uměleckými díly, jež se z velké části dochovaly v původní podobě. V domě tak vznikl památník světového významu věnovaný nejen Adolfu Loosovi a jeho spolupracovníkům, ale i stavebníku vily Ing. Dr. Františku Müllerovi. Zpřístupnění Müllerovy vily bylo bezesporu nejdůležitějším příspěvkem hlavního města Prahy ke kulturnímu programu realizovanému v rámci akce Praha — evropské město kultury 2000 a zároveň trvalým přínosem určeným k obohacení světového kulturního dědictví.

(Maria Szadkowska)